rajce.net - místo pro vaše fotografie

Každý rok v době předvánoční pořádá plzeňské rádio setkání svých spolupracovníků.
Pozvánku jsem dostal už loni, jenomže to nevyšlo z pracovních důvodů a tak jsem
vyrazil letos. A pořídil pár fotek.

V sobotu před sv. Martinem roku 1419 ukryly ženy a dívky z Mariánské družiny kolem selky Zuzany Haladové sošku milostné P. Marie Loučimské do lesů na bavorské hranici. Odtamtud se do Loučimi již nevrátila, na místě jejího nálezu vzniklo poutní místo kostel a františkánský klášter Nové Kostely (Bavorsko). S různě dlouhými přestávkami se každoročně konalo procesí - jeden rok z N. Kostelů do Loučimi, další rok zase naopak. Po návratu demokratických poměrů obnovili Česi procesí v roce 1993, kdy se německých věřících zúčastnilo jen 12, zatímco českých téměř 60. V současné době se počty obrátily a dnes přišlo bavorských poutníků 80 pěšky (25 km) a 50 autobusem. V počasí, kdy je lépe sedět doma a dívat se z okna, jak venku vítr prohání sníh s deštěm...

Několik snímků ze zatahování...

Několik záběrů na hrad Velhartice v neděli 23. září 2007

V pátek 21. září se ve velkém sále kulturního zařízení v Pocinovicích (okr. Domažlice) konalo dvanácté setkání seniorů z Dlažova, Libkova, Běhařova a Pocinovic. Hrála Domažličanka, zpívala JUDr. Eva Dřímalová a Josef Kupilík, ženy Sokola Loučim (patří k nim i Libkov a Pocinovice) předvedly sletovou skladbu a dočasný ochotnický soubor Loučim se sešel na návsi, vyprávěl historky z okolí a taky za doprovodu harmoniky Václava Valenty zazpíval. A senioři poslouchali, tancovali a bavili se... a setkání nakonec dopadlo dobře.

Už 17. ročník turnaje v malé kopané o Malovaný džbánek uspořádal Sokol Loučim
u příležitosti podzimní pouti. První série fotek z dopoledne je zde.

Původně jsme jeli do Chebu na Mezinárodní letecký den. Spojený s návštěvou mého bratra, který ve městě bydlí. Počasí ovšem naše plány přeoralo, protože v poledne začalo pršet a přestalo po třetí hodině. Takže místo na letiště, kde se stejně létalo velice omezeně, šli jsme se projít do města. Na náměstí a do uliček starého města. Ten den v Chebu probíhaly Valdštějnské slavnosti, město bylo nazdobené a vůbec tam bylo hezky. Nakonec i počasí umožnilo pořídit pár snímků...
Jo, proč zrovna Cheb? Vyrůstal jsem sice ve Františkových Lázních, ale narodil jsem se v Chebu. Než jsem šel v devatenácti letech na vojnu, prožil jsem v Chebu dva roky (většinu volného času), taky jsem tam dělal. A protože tento věk je věkem zjitřených smyslů a nasáváním světa, zůstala mi ta doba zarytá hluboko v paměti. Chvála bohu!
Trochu víc povídání o té době - a nejen o ní - je na stránkách www.multiweblog.estranky.cz

Čtyřhvězdičkový kempink Mare Pineta najdeš následujícím způsobem: po dálnici do jako Benátek, tam ne. Jmenuje se to Mestre, snad předměstí nebo co, tam najdeš obdočku na Ravennu a po silnici SS309 Choggia -Rosolina (E55 i SS309), Taglio di Po - Mesola - Vaccolino - San Gizseppe - Lido do Pomposa - Porto Garibaldi - Lido degli Estensi. Jedeš většinou okolo těchto městeček po obchvatech. Až uvidíš odbočku na Porto Garibaldi tak pozor, po několika kilometrech odbočíš doleva do Lido degli Estensi a tam se zeptáš anebo se trefíš, jako my. Prostě zabočíš doprava a před tebou se objeví brána na první fotce... Z Beneátek to je 117 kilometrů.

Letos jsme se místo do Caorle vydali kousek víc na jih. Přibliženě 100 pod Benátkami je kraj Emilia Romagna, jenž se rozprostírá v srdci střední Itálie mezi kopci a rovinami Pádské nížiny, která odděluje chladný alpský sever od teplého středomořského jihu. Krajským městem je Bologna (Boloňa). Bologna je důležitým univerzitním městem - během akademického roku se zde počet obyvatel zvýší ze 400 000 na téměř 500 000. Dalšími velkými městy jsou Ferrara, Ravenna, Parma, Modena, Piacenza, Forli, Reggio nell´Emilia a Rimini.
Pobyli jsme v kempu Mare Pineta, přilehlé městečko se jmenuje Lido degli Estensi. Moře bylo čisté, u břehu voda teplá jako ve vaně, počasí skvělé a služby v kempu perfektní. A nebyl ani příliš drahý, kemp. Podívej se na pár obrázků ze života na pláži

Poslední snímky z oslav. Záběry na diváky a pár fotek z večerní zábavy venku, ve stanu.

Závěr odpoledního programu patřil dobrovolným hasičům z Pocinovic. To je největší a tudíž oksková jednotka a tak na podobných akcích, jako byla ta naše, dělají různé ukázky. Tady předvedli vyprošťování z havarovaného auta a potom vytvořili nad rybníčkem fontánu...

Rajče nosaté (žádná fotomontáž, takhle to skutečně vyrostlo!).

Soutěž

Odpolední program. Vystoupení, jak šla za sebou. Nejprve místní děti a dospělí - scénka popisovala pár sousedů, kteří sedí na návsi a dětem vyprávějí, jak to bylo za starých časů - pověsti o obrech, jak stavěli kostel a husitech, jak jejl chtěli zapálit. A jak místní ženy zachránili Loučimskou madonu, schovali ji v bavorských lesích a Bavoři si jí tam už nechali...
Dalším souborem je Mráček, dětský národopisný soubor z Mrákova v chodských krojích a vlastní muzikou. Následovali šermíři skupiny historického šermu Korbel z Domažlic, kteří svůj první vstup koncipovali jako vítězství katolíků nad husity v místní bitvě o kostel. Čtyři zajatí husité pak bojovali na život a smrt, ten co zbyl dostal milost a mohl bojovat po boku katolíků (jaká to potupa!). A potom vystoupily ženy Sokola Loučim, posílené o kolegyně z Libkova a Pocinovic. Zacvičily skladbu, se kterou prošly okresním sletem v Klatovech, krajským v Plzni a nakonec všesokolským v Praze na Strahově...

Pár fotografií ze zahájení. Následovalo, jak jinak, po skončení průvodu. Všichni se usadili na místa, než se tak stalo, zahrála Domažličanka několik věcí a potom přišlo překvapení. Zpívaná - sólo, čili bez kapely - hymna. O dalším už komentované obrázky.

Půl hodiny na dvanácté začala v našem kostele Narození Panny Marie slavnostní mše. Po jedné hodině jsem chtěl pořídit pár snímků zevnitř, ale lavice byly plné a stojících vzadu bylo tolik, že jsem od svého úmyslu upustil. Stejně byl za chvíli konec...
Potom se průvod seřadil a vydal na cestu na náves.

Naše vesnička Loučim (okres Domažlice) oslavila 650 let od založení. Album je nafoceno v pátek 3.8.2007, pouhý jeden den před oslavami. Šli jsme do finále.

Je to sice pokaždé skoro stejné, ale pokaždé to má své kouzlo. Staročeská pouť, nebo raději její replika. Vypadá to hezky a lidi, kteří takhle jezdí se svým zbožím z města do města, zaslouží obdiv.

Dovolenou beru jako odpočinek. Zároveň chci vidět, jak žijí obyčejní lidé v místě, které navštívím. Snad proto mám raději individuální turistiku s karavanem za autem a možností vyrazit na výlet kdykoliv se mi zachce - a taky kamkoliv.
Jsou místa, která člověk navštíví častěji a jsou místa jiná, na která se podívá v životě jen jednou. Pokud sebou nemá fotoaparát a nenafotí všechno, co mu přijde zajímavé. Potom se může chodit dívat tam, kde se mu líbilo, častěji. Byť jen na monitoru PC. Městečko Comachcia je místo, kde jsou k vidění zajímavé mosty, kanály, domy. Tomu jsem se věnoval v předchozím albu. V městě ale také žijí lidé své všední životy. Upřímně řečeno tohle fotím nejraději. Když se díváš pozorně, malinko nahlédneš do jejich příběhů.
Podívej se taky.

Comacchio je město regione Emilia-Romagna, v kraji vína a slunce. Rozložené je v laguně na 13 ostrůvcích jako typické vodní město antického původu.
Proslulé je antickými vykopávkami, kanály jsou všelijak spletilé. Zkrátka takové malé Benátky.